Po kapitulaci Japonska a osvobození Korey bylo její území rozděleno USA a SSSR 38. rovnoběžkou. Jak se brzy ukázalo, hranice neměla dlouho vydržet a severokorejská armáda Kim Ir-sena vyrazila v létě 1950 na jih – dobýt a sjednotit zemi. Spustila tak další, tentokrát tříletou válku, která stála životy statisíce vojáků a miliony korejských civilistů... Po krátkém úvodu, kdy jsou připomenuty severokorejské testy rakety dlouhého doletu (28. listopadu 2017), se vracíme do let, kdy skončila 2. Světová válka. Kapitulací Japonska byla osvobozena Korea, a USA (Harry Truman) se Stalinem vyjednaly její rozdělení na 2 zóny- severní a jižní. Dělítkem se dočasně stala 38. rovnoběžka, která se ale rozkolem mezi USA a SSSR stala permanentní. V Jižní Korey se stal prvním prezidentem I Sung-man, podporovaný Američany. Bohužel se neukázal jako šťastná volba, zaslepila ho touha po moci a vraždil komunistické partyzány. To, že studoval na Princetonu a umí anglicky, bohužel neznamenalo morální hodnoty. Na severu se Korey ujal Kim Ir-sen, bývalý partyzán a oddaný korejský nacionalista. Byl to chytrý politik s kontakty, který se brzy pokusil o násilné sjednocení- invazí na jih. Stalin a Mao Zedong s tím souhlasili, věřili v hladký průběh. V létě 1950 byla invaze přichystána, 25. června došlo k útoku na jih. Jihokorejci nedokázali klást odpor, Severokorejci byli za 3 dny v Soulu. USA bylo v šoku, k obraně byl povolán generál Douglas MacArthur. Špatně vybavená zredukovaná armáda zamířila do Korey na pomoc, ale první střet se změnil v úprk. S bazukami čelili tankům, jejichž pancíř nedokázali prostřelit. Komunismus se tak nadále šířil, Truman tedy musel skutečně zasáhnout a oslovil OSN, které hlasovalo. 27. června byla schválena intervence, a tak šli američtí vojáci znovu do války. Desetitisíce vojáků OSN vyrazili překazit rychlý postup Severokorejců, chybělo pramálo k tomu, aby se jali celého území. Vojáci vybudovali v poslední chvíli tzv. pusanský perimetr- obranný val, který byl cílem uprchlíků. Mezi nimi se ale mohli ukrývat severokorejští vojáci, a jakékoliv prověřování bylo riskantní. Došlo bohužel k několika případům, kdy stříleli po civilistech a zemřelo mnoho nevinných lidí. Situaci zhoršily činy Severokorejců, kteří popravili americké zajatce, ti pak měli potřebu jim něco takového oplatit. Počty mrtvých rostly a Severokorejci zůstávali ve výhodě, generál MacArthur nachystal plán napadnout severokorejské jednotky zezadu a odříznout je od zásob. Skutečně se vylodili v těžko přístupném, a proto méně střeženém přístavu, setkali se sice s odporem, ale zjevně je tu nečekali. Po seskupení se mohly jednotky OSN a Jihokorejců vydat na východ, aby odřízly zásobování Severokorejců na jihu. MacArthur se stal hrdinou, severokorejské jednotky se daly na ústup a Soul byl během 14 dnů zpět v rukách Jihokorejců. MacArthurovy jednotky obsadily 38. rovnoběžku, nabízelo se vyrazit na sever a sebrat komunistické území. 7. října 1950 skutečně jednotky překročily hranici (rovnoběžku), a hnaly se na Pchjongjang. Obsadily Kimovo hlavní město a mířily výše k hranici s Čínou. MacArthur trval na tom, aby došli až k hranicím- řece Amnokkang, byl možná až příliš suverénní a Truman měl oprávněné obavy. Jednotky OSN padly do pasti, nastražené Číňany, Maova armáda v noci zaútočila v počtu asi 200 000 mužů! Aby toho nebylo málo, k protivníkovi se přidal další silný nepřítel- počasí. Teploty byly přes -40°C a mnozí umrzli. Cesta vpřed jednoduše nebyla reálná, a jednotky se musely stáhnout. Vývoj války se znovu obrátil a několik týdnů na to byl opět Soul v rukách Severokorejců. Počty padlých nadále rostly a Truman začal zvažovat použití jaderných zbraní (listopad 1950). MacArthur byl odhodlán použít 24 atomových bomb k vytvoření radioaktivní zóny podél řeky Amnokkang, to by vydrželo po generace...(TV Prima)