V těžkých časech, kdy k indonéským břehům, spadajícím pod oficiální správu Nizozemí, směřují okupační jednotky japonského císařství, se v jednom z katolických kostelů města Semarang stává Albertus Soegijapranata (Nirwan Dewanto) vůbec prvním rodilým Indonésanem jmenovaným vikářem katolické církve. Jen o dva roky později, po leteckém útoku japonských vzdušných sil na americkou základnu Pearl Harbor, je metropolitní město Semarang oficiálně prohlášeno za japonské vojenské velitelství. Vliv okupačních jednotek má negativní dopad na celou lokální komunitu, která se staví na odpor a organizuje občasné povstání za nezávislost. To s sebou přináší spoustu obětí nejenom z řad dospělých mužů, ale také z řad žen a dětí, které padají za oběť krvavým neorganizovaným pouličním nepokojům. Prezident Sukarno vyhlašuje nezávislost země jen o tři roky později, v roce 1945. Nepokoje a konflikty civilistů s vojenskými jednotkami japonského císařství ovšem přetrvávají. Nejsou umírněny ani příchozími spojeneckými jednotkami Nizozemí, pokoušejících se o znovuzískání takřka čtyři staleté kontroly nad zemí, která se jim staví hrdě čelem. Albertus Soegijapranata odjíždí do města Yogyakarta, kde se zúčastňuje významných politických jednání a hrdě obhajuje nezávislost indonéského lidu, který svádí ještě dlouhou dobu těžký a vyčerpávající boj za upevnění své nezávislosti, za svoji svobodu a za životní hodnoty sobě vlastní.(Conspi)