Alexandr Selkirk byl ponechán na neobydleném ostrově a později se stal předlohou slavného románu o Robinsonovi. Jeho ostrov však ukrývá ještě jedno tajemství. Je zde zakopán obrovský poklad. Nebo že by to byla jen legenda? Ostrov Robinsona Crusoa leží sedm set kilometrů od pobřeží Chile. Mezinárodní tým badatelů sem přijíždí, aby zjistil něco víc o jeho bouřlivé minulosti. Na ostrově byl vysazen Alexander Selkirk, skotský námořník, který zde přežíval na vlastní pěst a stal se předlohou pro postavu Robinsona Crusoe. Navíc se tvrdí, že je na ostrově zakopán španělský poklad. Ostrov leží v sopečné oblasti, v níž jsou častá zemětřesení. V roce 2010 zasáhla ostrov vlna tsunami. Přístav a všechny budovy na pobřeží byly zničeny. Za posledních dvě stě padesát let šlo o třetí tsunami, která ostrov zasáhla. V listopadu roku 1574 loď kapitána Juana Fernandéze objevila tento ostrov. Kapitán okamžitě odhadl strategickou hodnotu tohoto ostrova. Navíc mu umožnil doplnit pro jeho posádku zásoby pitné vody, hustý les poskytl dřevo na opravu lodě a byl zde také dostatek ovoce. Fernandéz zabral ostrov jménem španělské koruny. Po návratu do vlasti byl ale zatčen inkvizicí, obviněn z čarodějnictví a paktování s ďáblem. Jak jinak by bylo možné, že by plavbu dokončil v tak krátkém čase. Do této doby trvalo lodím tři měsíce, než se dostali z Valparisi do peruánského přístavu Callau. S novou Fernandézovou trasou přes ostrov to trvalo pouhé tři týdny. Španělům došlo, že existenci ostrova musí držet v tajnosti. Aby si Španělsko mohlo ostrov nárokovat, museli ho osídlit. Vykácení lesů na ostrově vedlo k devastující erozi. Španělé také přivezli kozy a dovolili jim se volně pást. Ty požraly keře, a půda tak ztratila přirozenou ochranu. Hustý déšť vytvořil kanály a odplavoval do moře hlínu. Nakonec se Španělé myšlenky osídlení ostrova vzdali. Kozy tu však zůstaly a rozmnožily se. To byl vítaný zdroj masa pro britské korzáry, kteří zde zakotvili po Španělech jako další. Strategickou hodnotu ostrova popisuje ve svém deníku jeden z nejznámějších korzárů William Dampier. Navíc nakreslil první detailní mapu ostrova. Poté, co však ke břehům připluly španělské lodě, neměl Dampier jinou možnost, než se svou lodí prchnout. Ostrov byl však nyní zanesen v mapách, což bylo pro španělské lodě nebezpečné. Po smrti Karla II. začala válka o španělské dědictví a dlouhé boje o trůn destabilizovaly Španělsko. Než se vše ustálilo, byla potřeba schovat pravidelné zásilky zlata a stříbra z jihoamerických dolů. Neobydlený ostrov k tomu byl ideálním místem. V anglickém archivu se nachází zajímavý dokument, listiny jímacího práva, které opravňovali korzáry k vedení válek a honbě za kořistí. Jedna z lodí se vydala na ostrov Juana Fernandéze a chtěla si zde udělat základnu pro své výboje. Nikdo však nepočítal s mořskými termity, které z lodního dřeva nadělali cedník. Když dorazili k pobřeží, navrhl jeden ze členů, Alexandr Selkirk, aby nejdříve opravili loď a pokud to bude nutné, tak i jednat proti kapitánovu rozkazu. Ani jeden z mužů se však nepřidal na jeho stranu a tak byl Alexandr Selkirk na ostrově zanechán. Byl na tom však lépe, než jeho kolegové. Loď se totiž později, jak Salkirk předpovídal, potopila. Alexandr se domníval, že v nejbližší době připluje další anglická loď a nabere ho. V tom se však spletl a další loď se ukázala až za čtyři roky. Ze strachu před Španěly se rozhodl přesunout do vnitrozemí. Chilský úřad pro turistiku označuje Aquas Buenas za místo na ostrově, kde přebýval Selkirk. Tým odborníků toto místo navštěvuje a domnívá se, že to není to pravé místo jeho útočiště. Podle stop, které zde zůstaly, zde žili Španělé. Navíc podle jeho pozdějších výpovědí se utábořil na mýtině poblíž potoka, na místo, kam nebylo ze břehu vidět. Svou pozorovatelnu měl mít na horském výstupků. Tým badatelů se tam tedy vydává. Ale i k tomuto místu jsou skeptičtí. Není odtud dobře vidět na místa, kde může loď zakotvit. Selkirkův život na ostrově, který se stal předlohou pro Robinsona, nebyl ale na rozdíl od knihy vůbec romantický.(TV Prima)