Dítě, natolik transparentní bytost, až si člověk může říct, že jej ničím již nepřekvapí. Není tomu ale tak; právě naopak. Čím mladší a bezostyšnější dítě je, tím víc dokáže dospělého překvapit. Racionálně uvažující Ji-yeon Yoo (Yoon-jin Kim), úspěšná právnička, hlavně ale matka křehce vypadající usměvavé holčičky, stává se po boku dalších rodičů součástí povinného školního branného dne, v němž soutěží, běhá se svoji holčičkou jako by nikdy dřív podobnu radost neprožívali a společně smějí se všemu radostnému okolo. A opravdu. Něco podobného spolu do nynějška neprožívali, neboť na sklonku školního dne není po její dceři ani památky. Frustrovaná matka, k smrti vyděšená, žadonící kolemjdoucí o sebemenší informaci o své dceři, dostává telefonát, sdělující ji podmínky propuštění dcery ze zajetí. Jejím věznitelem je neznámý muž, choromyslný a zcela iracionálně uvažující, zároveň čelící druhému soudnímu procesu, jehož jedinou šancí na pozitivní rozsudek je právě Ji-yeon. Ta se v šibeničním termínu, čítajícím sedm dní, musí rozhodnout, je-li muž, obviněný z kruté vraždy, skutečně vinným, a existuje-li možnost jak porotu přimět v jeho nevinu. Neuspěje-li, životem za to zaplatí právě její dcera.(Conspi)