Film je maximálním rozvedením dvou situací. Jeho rámec tvoří portrét rodiny, v níž zjevně pravidelně vznikají ostré absurdní hádky mezi jednotlivými členy. Jejich ohniskem jsou zpravidla dospívající potomci. Syn se demonstrativně vydá na cestu na univerzitu bez otcových peněz, dojede stopem do nedalekého kostela a tam je jako vedlejší postava účastný opulentního pravoslavného svatebního obřadu. Obřad tvoří jádro filmu, rozehrávají se zde desítky komediálních zápletek mezi svatebčany. Muratovová využívá podobný humor, jaký je znám z Čechovových her. Využívá černobílou kameru k částečné evokaci čechovovy doby a naopak k tomu vytváří napětí některými současnými rekvizitami. Dlouhé záběry propůjčují snímku někdy dokumentární ráz, jindy rysy záznamu divadelní inscenace.(garmon)