V 70. letech se do malé kurdské vesnice v Jižní Anatolii poprvé dostává televize. Nechá si ji přivézt místní starosta, který už má dost slizkého Latifa, provozovatele místního kina. Ten ze strachu z odlivu diváků začne šířit fámy, že televize (resp. vizontele, jak jí vesničané nazývají) je nástrojem stvořeným samotným ďáblem, čemuž jsou jeho nevzdělaní a religiózní spoluobčané ochotní věřit...(Niktorius)