Dualita života a smrti spolu s prostorem, který je jim vymezen v životě člověka, jsou ústředním tématem filmu Rosse McElweeho z roku 1994. Kamera v centru rodinného života režiséra zaznamenává plynutí času, do nějž naráz vstupují hned tři úmrtí různých generací: nenarozeného dítěte, otce a babičky. Během niterní cesty na rodný jih režisér postupně prochází emočními fázemi: od vzteku přes smíření až po nalezení nových východisek pro další život a práci. Vše překlenuje metafora ryby, vyvržené člověkem z oceánu na břeh, nad jejímž krátkým tuhnutím k nehybnosti vyvstává řada metafyzických otázek o životě a smrti v duchu rituálu rozloučení... Dokument je dalším mistrovským dílem Rosse McElweeho, v němž znovu vyniká režisérova metoda zdánlivého "plynutí s proudem událostí", ovšem na pozadí pečlivě promyšlených tematických celků. Nevymezený čas je příspěvkem do života každého člověka, neboť puzení ke smrti i k životu je nedílnou součástí našich vlastních životů. [Jeden svět 2009](oficiální text distributora)