Nesnesitelný chlad a téměř nelidské životní podmínky v zimě, zároveň mírné a příjemné léto - tyto klimatické extrémy jsou charakteristické pro ostrov Faro, který Ingmar Bergman poprvé navštívil, když na začátku 60. let hledal vhodné exteriéry pro svůj film Jak v zrcadle. Nakonec zde natočil i další úspěšné filmy, např. Persona či Náruživost, a vybudoval si zde svůj domov. V roce 1969 natočil Bergman první část dokumentu, ve kterém se zamýšlel nad místními mizejícími tradicemi a hrozbou odchodu mladých lidí na pevninu. Zároveň však udělal i překvapivě přímý a politický dokument o nesporném významu ostrova. Švédští kritici snímek označili za "jedno z jeho nejkvalitnějších děl". O deset let později se režisér rozhodl natočit druhý pohled na situaci ostrova. (Na rok 1989 plánoval i třetí pokračování, ale to se už neuskutečnilo.) Tento nový pohled je až překvapivě optimistický. Kdysi nespokojení teenageři se dnes na ostrov vracejí pro možnost klidného, odlehlého života. Krásy přírody propletené se zajímavými rozhovory a každodenními rituály na ostrově Faro tvoří komplexní, nenápadný a láskyplný portrét, který byl v roce 1980 na MFF v Chicagu nominován na cenu Zlatý Hugo za nejlepší dokument.(Film Europe)