Rozsáhlá encyklopedie živočišných druhů uváděná pod českým názvem "Velká kniha života". Její natáčení trvalo celé tři roky a obsáhlo všechny kontinenty planety. Do přírody ale zahrnuje ještě jednoho živočicha, kterého jiné přírodopisné dokumenty opomíjejí. Homo sapiens sapiens se tak dostává do protikladu k nespoutané přírodě, nad kterou se vynesl. Ale kam se vynesl? Člověk je zde líčen jako jediný tvor na zemi, který dokáže vědomě zabíjet příslušníky svého druhu. Haanstra používá vědecké teorie, aby člověka vřadil zpět do systému, nad který se povýšil. Uvádí citát jedné manželky pastora, která říká: „Doufám, že se nepotvrdí, že člověk pochází z opice. A pokud ano, modlím se, ať se to příliš nerozkřikne.“ Každodenní boj o přežití v přírodě je postaven do opozice našeho konzumního stylu života, jeho idyličnost je však v zápětí vystřídána záběry z válečných konfliktů a jak řekl Theodor Adorno: "Univerzální dějiny nevedou od divocha k humanitě, ale od praku k megabombě". Haanstra jako dokumentarista staví proti sobě líbezné záběry zvířecích mláďat a doslova popravy zvířat člověkem určených pro konzum. Dokument tak s sebou nese opravdu silný apel, divák se chvíli směje, hned posléze i otrlejší povahy přivírají oči.(Madadajo)